Půlnoční bouře

Vítejte na stránkách Půlnoční bouře

Abychom Vás uvedli do obrazu, naše stránky jsou ve společné správě Evy Mikulové a Jany Gabauerové. Naši psy jsou potom různě celé naší rodiny Bára a Angie (Jana Gabauerová), Aran (Eva Mikulová), Alert (Jaromír Mikula).

První byla Bára.

Všechno začalo tím, že se mojí známé v chovatelské stanici stala nehoda a narodili se štěňata ze spojení máma Pointer a táta Výmarský ohař.

Štěňata byla moc kouzelná a tak jsem si jedno zamluvila. Bohužel jsem vůbec netušila do čeho jdu. Neměla jsem žádné zkušenosti s loveckými psy. Takže Baruš je těžký individualista. Byla jsem s ní i na výcviku v Lučkovicích, ale zlepšení se objevují jen pomalu.

Druhý byl Aran. 

Náš maďárek pochází z chovatelské stanice z Klenovic u Soběslavi.  Narodil se 20.4.2009 ze spojení Sugár Garamparty x Varin z Tismenic společně s dalšími 7 sourozenci.

Arana jsme si pořídili. Když jsme přišli o našeho předchozího dlouholetého společníka Dana  ( Hod´s "Nimble Negro") byl to Americký pitbull teriér.  A tímto bych mu chtěla věnovat pár slov. Přesto, že patřil mezi ty obávaná bojová plemena a já ho poznala, už jako dospělého psa v 5 letech.  Byl to povahově zlatý pes, žadné bojové plemeno. Byl to manželův společník a do našeho nově postaveného domu jsme ho přestěhovali v 10 letech. V době, kdy už jsme měli dvě malé děti. Můžu popravdě říct, že mu nedali pokoj, ale nikdy jim to nedal sebemenším způsobem najevo a stále trpělivě jejich vylomeniny snášel. Museli jsme se s ním rozloučit 30.5. 2009. Bylo to opravdu smutné loučení, které jsme všichni oplakali.  Stále na něj s láskou vzpomínáme a nikdy nezapomeneme.

Přesto, že manžel chtěl stejné plemeno po konzultaci s majitelkou chovné stanice, ze které Dan pocházel, už jsme si to znovu netroufli, bylo nám sděleno, že český chov těchto psů, už není moc kvalitní. Ať si pořídíme psa importovaného např. z Holandska. Proto chtěl manžel aspoň AST. Já chtěla jiné plemeno Výmarského ohaře. Manžel nakonec souhlasil.  Ale ovlivněni mou sestrou, které za její radu tímto děkuji. Jsme vybrali Maďarského ohaře.

Na Arana jsme se poprvé jeli podívat 6.6.2009 byl poslední volné štěňátko z vrhu. Byl kouzelný jako ostatně všichni jeho sourozenci. Mohli jsme si vybrat jméno Aran nebo Adar. Vybrali jsme, i když  původně jsme si mysleli, že to jméno bude mít pouze v Průkazu původu. Byli různé návrhy, ale nemohli jsme se dohodnout a tak, když jsme si pro něj následující týden 12.6.2009 jeli, byl to prostě Aran. Přesto, že výběr plemene, našeho nového pejska,  byl hodně rychlý, ale v žádném případě ne unáhlený. Bereme další péči a výcvik velmi vážně. Rádi bychom se pokusili jít k loveckým zkouškám a na výstavy. Jestli se nám to podaří je zatím ve hvězdách.  Ale proč to nezkusit. Když se to nepodaří, nevadí. Hlavně,  že jsme spolu rádi.

Pak přišla Angie.

Výcvik v Lučkovicích jsme absolovovali společně Janina s Bárou a Evina s Aranem. A tady se začal v našich hlavách rodit nápad na zakoupení dalšího MOK tentokrát fenky. Abychom případně mohli jednou po složení všech zkoušek oba MOK uchovnit. Po pravdě od 27.10.2009 kdy jsme přivezli Angie jsme tomu snu zas o krok blíž.  Angie si koupila jedna slečna z Prahy, ale bohužel měla smůlu a kvůli rodinným záležitostem jí musela ač nerada dát pryč. Vlastně za to může Evina, když jsme přijely v sobotu z výstavy v ČB. Aktualizovala svoje stránky a zároveň je vytvořila Báře a při tom našla inzerát na klubových stránkách MOK. Nejdřív jsme trochu bojovali v naší mamčou, protože dalšího psa nám už nechtěla dovolit, ale nakonec jsme měly svolení zjistit co je příčinou, že musí Angie prodat, jestli je v pořádku a ostatní věci. Vše se zdálo až neuvěřitelně bezva a tak jsme se na ní jely se sestrou v úterý 27.10.2009 podívat. Angie byla ubytovaná v chovné stanice ze které pochází ve Ždírci u Plzně. Fenka byla moc milá a hezká, základní výcvik celkem zvládnutý. Viděli jsem i její mámu Aimé z Chejlavských lesů a babičku Rola z Tismenic. Takže bylo rozhodnuto celkem ihned. A po vyřízení formalit jsme ve 20:00 odjížděly k domovu. Už ve třech. Angie celou cestu spala na zadním sedadle a byla nesmírně hodná, trochu jsem se obávala příjezdu domů, co  na ní bude dělat Bára. Ale po seznámení na dvoře bylo vyhráno. Bára jí přijala super, žádné třenice nebyly. S Aranem to bylo také v pořádku lítali a kočkovali se spolu všichni tři. Takže máme docela slušný základ na malou smečku. Spousta lidí nás odrazuje, spousta nám fandí. Tak uvidíme jak to zvládnem. O všech našich úspěších i neúspěších se tady dočtete. Proto nám prosím držte palce ať to zvládneme co nejlépe.

A nakonec Alert.

Alerta si nakonec vybojoval Jára, protože od té doby co Dan odešel po nějakém takovém plemeni stonal. Alerta jsme přivezli 23.10.2010 a jeli pro něj až do Břeclavi, strávili jsme na cestě dohromady 6 hodin, ale stálo to za to. Alert je z prvního vrhu CHS Angelo Custode a její majitelé manželé Tibenští byli moc milý a na všechny naše otázky nám trpělivě odpovídali. Jsme rádi, že jsme si vybrali psa zrovna z jejich chovatelské stanice.

A  závěrem našeho vyprávění nám dovolte vzpomínku na ty kteří tu byli dříve,  než toto naše vyprávění začalo a postupně prošli naší rodinou s  láskou na ně vzpomínáme.

  Bertík - dlouhostrstý jezevčík

 Danynka - německá doga

 Aglája - irský vlkodav

 Čarlinka - kříženec